Čím je náš první parfém jako naše první láska?

If I could turn back time

Nebyla to má první vůně. Tou dobou mi muselo být okolo devatenácti a pravděpodobně jsem už vystřídal řadu jiných. Dětské lásky, chcete-li. Většina z nich byla nejspíš od Avonu. Vybral jsem si je tak, že jsem přejel zápěstím přes stránku v katalogu, a pak zavolal spolužačce, která byla Avon Lady. Jiné jsem si zkrátka koupil v drogerii na rohu. Tehdy se ještě jmenovala Černý pes, dnes nad ní září logo DM. Víte, dospívání na malém městě obklopeném zdánlivě nekonečnou přírodou s sebou neslo řadu výhod. Široká nabídka kvalitních parfémů nebyla jednou z nich.

Ne, nebyla to má první vůně. Ale byla první, na které skutečně záleželo. Taková, která nebyla schovaná v koupelnovém šuplíku, ale vystavená. Taková, s níž se z vonění stal rituál. Když jsem dostal za úkol vybrat si parfém k Vánocům, věděl jsem, že to bude Terre d’Hermès. Už přesně nevím proč. Na druhou stranu, kdo dokáže s naprostou jistotou říct, proč se do něčeho (nebo někoho, když na to přijde) zamiloval na první dobrou?

Terre d’Hermès

Vůně, kterou složil legendární Jean-Claud Ellena, jsem se první dny voněl tak silně, že se celá místnost rozkýchala, jakmile jsem vešel.

Comebacks

Znovu jsem se k ní vrátil po necelých deseti letech, v roce 2018, kdy jí Christine dala novou podobu. Terre d’Hermès Eau Intense Vétiver byla původní vůní, jakou jsem znal, dekonstruovanou na jednotlivé ingredience a znovu složenou jinak, podle nového poměru, s vetiverem coby svou hlavní složkou. Nová vůně byla – byť stále příznačně zemitá – méně minerální a více rostlinná, než jsem si ji vybavoval, přesto ve mně stále dokázala probudit vzpomínky.

Přeskočte další čtyři roky a ucítíte ze mě Terre d’Hermès Eau Givrée, zbrusu novou variantu, co si hraje s tradičním pojetím svěžesti. Zemité vůně nejsou těmi, po kterých bychom sahali, jakmile zatoužíme po osvěžení, ale co když je zem pokrytá ledem? „Země pod ledem pulsuje, je dál živoucí, jen pod ochranou vrstvou ledu, co zachycuje její esenci a sílu. Je to jako dialog mezi dvěma zásadními látkami, které jsou pro člověka zdroji energie,“ vysvětluje mi Christine. V nejnovějším pojetí vůně doplňuje svěžest citronu ráznost jalovce a pepře Timut.

Na první dobrou

Mohl by náš první parfém být jako naše první láska a třebaže jsme se dávno posunuli jinam, stále má v našich srdcích zvláštní místo? „Ten pocit jste vystihl dokonale,“ míní Christine. „Náš první parfém je skutečně dost jako naše první láska. Skutečným luxusem je přitom svoboda, kdy máme možnost nevěry – možnost vrátit se v padesáti k tomu, co jsme milovali ve dvaceti. Olfaktorická shledání jsou vždy úžasná a velmi dojemná.“

První milostná aférka

„Myslím, že první milostná aférka je vždy výjimečná,“ říká Nick. „To vzrušení z objevování, ta novost, kdy se nám otevírá nový svět smyslů. První parfém, který jsem si vybral už jako teenager, byl Azzaro pour Homme – velmi klasická pánská vůně ve francouzském stylu. Kdykoliv ji dnes cítím, připadá mi úžasně vintage.“

Nick zároveň dodává, že je velkým zastáncem sbírání vůní, ze kterých můžete vybírat podle rozdílných nálad a příležitostí. „Osobně ale nesouzním s myšlenkou sezonnosti. Na příklad svůj parfém Brooklyn – jiskřivý, svěží, citrusový – nosím raději během potemnělých dnů londýnské zimy než v horkém létě.“ Navíc prý vůni lépe vnímáme, pokud ji střídáme s jinými. „Ne že byste tím, že parfém nosíte každý den, svůj nos ‚oslepili‘. Jen si zkrátka velmi rychle zvykne na jeho ingredience a přestane vás na ně upozorňovat.“

City s ručením omezeným

Ale co nás přiměje zamilovat se do vůně na první přivonění? Co mě tehdy zavedlo právě k Hermès? A proč jsem sáhl právě po Terre?

Podle Nicka se necháváme příliš unášet značkou a balením. „Proto doporučuji nechat si mysl otevřenou, objevovat různé věci, zkoušet vůně na kůži, a to včetně tónů, o nichž si myslíme, že je nemáme rádi. Na naše smysly tak čeká spousta příjemných překvapení. Ano, záleží také, kdy a kde jste, na vaší náladě i na tom, jak vnímavý je v danou chvíli náš mozek, ale svému nosu – svému vkusu bychom měli důvěřovat. Je to krásné, když se emocionálně napojíte na parfém, stane se tím vaší součástí.“

Věděli jste, že naše receptory vůní jsou napojené na místa v mozku, která kontrolují emoce a paměť? I kdyby ne, nejspíš vás to nepřekvapí. Téhle expresní lince vděčíme za to, že nám vůně dává snít, probouzí naši fantazii, má sílu odnést nás na míle daleko, změnit náš stav mysli… Zkrátka, že je vůně velmi spolehlivou formou eskapismu. A nakonec i strojem času. Když si dnes k Terre d’Hermès přivoním a mou mysl zaplaví obrazy z posledních třinácti let mého života, nemohu se ubránit myšlence: Je možné vzpomínky přepsat? Můžeme i s důvěrně známým parfémem na zápěstí dát vzniknout zcela nový asociacím, co zastíní ty staré?

„Na vnímání vůní není nic konceptuálního,“ uvádí na pravou míru Christine. „Vůně nás dojme, protože jsme ji už dříve cítili. Zavede nás do světa vůní, který si vytváříme od chvíle, kdy jsme se narodili – tisíce vůní budují ohromný olfaktorický repertoár, ze kterého neustále čerpáme. Abyste se nechali unést citem asociovaným s vůní, musí vám být povědomá. Vůně lékořice nás přenese do obchodu se sladkostmi, kam jsme chodili v dětství, a tón pižma nám zase může připomenout ztracenou lásku a zahalit nás smutkem… Připadá mi obtížné změnit něco, co je spíš reflex než vědomé rozhodnutí.“

Starou kapitolu zkrátka nepřepíšete. Ale není nic víc osvěžujícího než k ní připsat kapitolu další. Moje poslední nese název Terre d’Hermès Eau Givrée.

Text: Martin Váša