Co pro tebe dnes znamená péče o sebe a jaké v ní má místo haircare?
Péče o sebe je mojí velkou součástí už odmala. Miluji se rozmazlovat, dělá mi to dobře psychicky i fyzicky. A haircare v tom má velké místo. Vlasy jsou moje koruna krásy, i když jsem to tak dřív vůbec nevnímala. Ve školce se mi smáli, že jsem zrzavá, a často jsem se za svoje vlasy styděla. Jakmile mi to mamka dovolila, barvila jsem se na tmavě hnědou i černou. Přitom mi vždycky říkala, že jednou pochopím, že je to moje velká přednost. A dnes už to díkybohu vím. Svoji kudrnatou zrzavou hřívu miluji a ráda se o ni starám.
Kdy se během dne cítíš nejvíc sama sebou?
Hezká otázka. Nejvíc sama sebou se vlastně cítím doma — s Kilianem, v našem každodenním životě. Ty obyčejné momenty jsou pro mě dneska nejvíc. Ale nebudu lhát, miluju i pocit čerstvě umytých vlasů. To je okamžik, když se cítím znovuzrozená!
Máš večerní rituál, kterým uzavíráš den?
Miluji svůj večerní rituál. Skincare rutina, vyčistit zuby, vyndat čočky a nakonec nanést noční sérum Kérastase Chronologiste Overnight Youth Serum. Je pro mě úplný zázrak.
Nové sérum pracuje s myšlenkou noční obnovy vlasů. Jak vnímáš noc ty?
Určitě jako čas obnovy. Noc vnímám jako chvíli, kdy regeneruje tělo i mysl a člověk dobíjí energii. Spánek se dnes snažím brát jako péči o sebe samu. Dřív jsem hodně ponocovala, což mi nedělalo dobře, asi jako každému z nás. Beauty sleep nad všechny tipy světa!
Co pro tebe znamená regenerace?
Regenerace mě poslední tři roky opravdu hodně zajímá. Dnes už vím, že bez fyzické i psychické regenerace nejde dlouhodobě spokojeně fungovat. I já potřebuji dobít energii, vyživit tělo i ducha, odpočinout si a občas se prostě jen zastavit. Jen tak být.
Souvisí u tebe zdravé vlasy se sebevědomím?
Pro mě jsou vlasy taková koruna krásy ženy. Zároveň moc dobře vím, jak jsem se kvůli svým vlasům trápila jako malá, a proto bych nikdy nechtěla, aby se ženy, které se svými vlasy trápí, cítily méně krásné. Každá z nás má svoji „korunu krásy“ v něčem jiném. Pro mě osobně ale zdravé a upravené vlasy dokážou hodně změnit moje sebevědomí. Někdy mi stačí obyčejná foukaná a hned se cítím jako královna.
Řada Chronologiste otevírá téma longevity ve vlasové péči. Co tě na něm zaujalo a jak přemýšlíš o dlouhodobé péči o sebe ty?
Longevity je pro mě velké téma, které mě poslední roky opravdu zajímá a které se snažím každý den přirozeně žít. Přivedl mě k němu můj manžel a díky tomu dnes mnohem víc přemýšlím o dlouhodobé péči o sebe. O vzhled, energii, zdraví i celkovou rovnováhu. Ne vždy je to lehké. Někdy povolím, dopřeji si a úplně ideální režim nedržím, ale pokaždé se k tomu vrátím, protože vím, jak dobře mi to dělá. Je to strašně široké téma samo o sobě, ale pro mě longevity stojí hlavně na kvalitní stravě, spánku, pohybu, psychické pohodě a vztazích, které člověka naplňují. Právě díky tomu mám pocit, že dokážu fungovat na více úrovních. V mateřství, práci i osobním rozvoji. Spoustu věcí jsem ve svém životě upravila a díky tomu mám dnes mnohem víc energie i klidu.
Jak vnímáš stárnutí z pohledu ženy a mladé maminky?
Snažím se stárnout s grácií, to mi přijde v dnešní době asi nejvíc cool. Samozřejmě i na mě dopadá dnešní doba plná filtrované krásy a dokonalosti ze sociálních sítí, ale snažím se jít svojí cestou a ukazovat, že člověk nemusí změnit svůj obličej, aby se cítil krásný a sám sebou. Nemusíme mít všechny stejné rysy. Zároveň si myslím, že péče o sebe je důležitá fyzicky i psychicky. To, jak se o sebe staráme, nám tělo jednou všechno sečte. Vždycky mi přišly nejkrásnější ty ženy, které se nebály být samy sebou. Stejně je podle mě na ženě nejkrásnější energie, kterou vyzařuje. Když je člověk šťastný, je to cítit na míle daleko. A je úplně jedno, jestli má vrásky nebo ne.
Máš pocit, že se tvůj pohled na věk, krásu a vitalitu s každou životní etapou mění?
Ano, úplně. Když jsem byla malá, myslela jsem si, že ve třiceti už budu vlastně „stará“. Dnes to vnímám úplně jinak. Vidím, jak moc se člověku vrací, když o sebe dlouhodobě pečuje. Zároveň si myslím, že život není jen o disciplíně a perfektním režimu. Když člověk řeší jen výkon a péči o sebe, ale zapomene žít, z očí se mu vytratí taková ta jiskra. Nejsme roboti. Potřebujeme zažívat život, být venku, poznávat nové věci, mluvit s lidmi, smát se a občas prostě vypnout. Myslím, že právě to člověka udržuje opravdu vitálního.
Jak dnes vypadá tvůj běžný den, pokud vůbec existuje něco jako běžný den?
Vlastně něco jako „běžný den“ nemám. Mému synovi Kilianovi je dva a půl roku a ještě nechodí do školky, takže každý den začíná hlavně logistikou. Vymyslet hlídání, abych zároveň mohla vést agenturu. Rána jsou ale skoro vždy stejná. Vstanu, uvařím si čaj, připravím nám s Kilim snídani, dám si sprchu, upravím se, trochu poklidím domov a nachystám oběd. Pak předám Kiliho babičkám a vyrážím do práce. Meetingy, schůzky, telefonáty, přesuny. Často jedu opravdu na minuty. Někdy se ještě stihnu otočit na další schůzce, než se vrátím domů. Odpoledne a večery už zase patří nám. Krásné tornádo, které přestane v pátek – právě proto je miluji. Většinou si je nechávám volné a do budoucna je nechci pracovní vůbec. Chci si prodloužit víkend a mít víc času pro naši rodinu. Víkendy jsou totiž pro mě striktně o nás třech a o našem společném životě.
Která část dne je pro tebe nejdůležitější?
Večer, kdy se všechno zpomalí a jsme konečně spolu doma. Miluji naše společné rituály. Večeři, koupání, čtení knížky a usínání. Přes den jsem pořád v pohybu, ale večer mám pocit, že je všechno přesně tak, jak má být.
Co pro tebe dnes znamená být produktivní?
Dnes pro mě produktivita znamená splnit to, co jsem si naplánovala. Miluji ten pocit, když si mohu odškrtnout úkol. Mám ráda pořádek ve věcech i v hlavě a produktivita je mi vlastně hodně přirozená. Zároveň znám i její stinnou stránku, a proto si dnes umím dopřát i svoje sladké dolce far niente. Chvíle, kdy nedělám vůbec nic.
Máš pocit, že se tvoje představa výkonu v posledních letech změnila?
Určitě. Dřív jsem žila mnohem volněji a neměla potřebu být neustále produktivní. Mohla jsem si to dovolit a užívala si život naplno. Dnes si ho užívám také, jen jinak. Tím, že mám přesně vyhrazený čas na práci i na Kiliána, snažím se práci netahat domů a být opravdu přítomná, když jsme spolu. A právě proto, když pracuji, jedu naplno a většinou nemám vůbec čas prokrastinovat. To mi na nás matkách přijde vlastně obdivuhodné.
Co se v této životní fázi učíš dělat jinak?
Učím se říkat ne a víc vnímat svoje potřeby a potřeby mojí rodiny. Dřív jsem si myslela, že je to sobecké, ale dnes vím, že je to vlastně jediný způsob, jak být opravdu spokojená a šťastná.
Jak se v podnikání rozhoduješ, čemu věnovat energii a co už pustit?
Hodně pocitově. Vnímám, co mi daná věc dává a co mi naopak bere. Energii, čas i radost. Zároveň si to umím propočítat i finančně a důležitá rozhodnutí vždy probírám se svým týmem. Dnes už mnohem víc věřím intuici a tomu, jak se u daných projektů cítím.
Co tě vlastní agentura naučila o zodpovědnosti?
Že jí neutečeš. Pro mě je zodpovědnost něco svatého. Obrovská škola to byla hlavně v období, kdy se KW Creative nejvíc rozjíždělo a já byla těhotná. Musela jsem se naučit zodpovědnost předávat dál. Věděla jsem, že po porodu budu potřebovat pomoc a nebudu moct být každý den u všeho. A právě tehdy člověk nejlépe pozná, kdo na to opravdu má.
Jak vyjadřuješ svoji kreativitu?
Baví mě tvořit vlastní projekty, jako bylo třeba Spaní pod hvězdami ve Volmanově vile nebo Butterfly Effect v House Oskar. Právě tam se kreativně realizuji nejvíc, protože nemám nad sebou klienta, který by mi určoval hranice. Kreativní se ale snažím být každý den, je to něco, co mě baví.
Jak mateřství změnilo způsob, jakým přemýšlíš o sobě, práci a ambicích?
Diametrálně. Dřív jsem měla pocit, že musím být hlavně strašně úspěšná, ale vlastně jsem nebyla úplně šťastná. Dnes už vím, že úspěch každý vnímáme jinak a že se nám jeho význam může v čase měnit. V tuto chvíli si přijdu úspěšná hlavně díky své rodině. Mám úžasného syna a manžela, který je pro mě životním partnerem, oporou i člověkem, který mi dodává klid. Je mojí kotvou i největším rádcem. A taky vášnivý milenec! To je pro mě hodně důležité. V práci mě mateřství naučilo netlačit tolik na pilu. Dělat věci s větší lehkostí, radostí a zápalem, který pro ně přirozeně mám.
Co ti pomáhá vracet se k sobě, když je období intenzivnější?
Rodina a příroda. To jsou dvě věci, které mě vždycky vrátí zpátky k sobě. Stačí být chvíli offline, jít ven, být s mými kluky a hned si zase připomenu, co je pro mě v životě opravdu důležité.
