Vizuální uvažování editorialu obracíme k dokumentaci průkopnic performance v Evropě a Spojených státech 60. a 70. let. Kolekce Chanel S/S 2026, první kolekce Matthieua Blazyho pro francouzský módní dům, je prostředkem prezentace, vztahu a akce.
Do módního obrazu vracíme témata uzavření a opakování, choreografie, pohybu, hlasu, těla, teatrality, identity, moci, práce a historie. Ty vystupují jako vrstvy a propisují se do způsobu, jakým obraz vzniká a jak se v něm inscenuje význam. Uzavřený prostor čteme jako prostředí pro soustředěnou akci. Redukce prostředků posouvá pozornost k tělu, oděvu a vztahům mezi aktérkami. Gesto získává vyšší intenzitu než v rozlehlém divadelním prostoru nebo ateliéru. Každý pohyb, každé zastavení i každý objekt v záběru se stává součástí situace, v níž se fotografie přibližuje performativnímu záznamu. Editorial vznikl ve spolupráci s triem Critical Styling Service. V rozhovoru jsme otevřeli témata hybridní praxe, společné tvorby i kreativního procesu.
Vaši práci popisujete jako „hybridní praxi“, která se pohybuje mezi uměním, kurátorstvím a módou. Jak se tento způsob uvažování promítá do konkrétního projektu ve chvíli, kdy stojíte na jeho začátku?
V rámci našeho uvažování o „hybridní praxi“ nevnímáme jednotlivé projekty jako oddělené disciplíny, ale jako situace, které od začátku vyžadují propojení různých rolí – autorských, kurátorských i produkčních. Někdy se také ocitáme v situacích, na které musíme průběžně reagovat. Nevymezujeme se proto striktně jako grafičtí designéři, fotografové, art directoři, stylisté, umělci či kurátoři, ale spíš usilujeme o to, aby nás samotný proces i výsledek překvapoval. Když stojíme na začátku projektu, nepracujeme s tím, že bychom nejprve vytvořili „umělecké dílo“ a až následně řešili jeho kontext nebo prezentaci. Naopak už samotný vstup do tématu zahrnuje způsob jeho zobrazení, institucionální rámec i možné způsoby čtení. Tato metoda se pak přirozeně promítá i do konkrétních formátů, ať už jde o výstavu, editorial nebo spolupráci s institucí či značkou, kde se snažíme udržet kontinuitu mezi konceptem, vizualitou a způsobem, jakým se dílo pohybuje v prostoru a vůči publiku.
Tvoříte jako trio: Daniela a Linda Dostálkovy a Jan Králíček. Jak vypadá váš rozhodovací proces? Dělí se váš autorský, nebo se individuální pozice postupně rozpouštějí ve společném výsledku?
Pracujeme s tím, že různé kompetence a pohledy se přirozeně prolínají a vstupují do procesu v různých momentech. Rozhodování je spíš kontinuální a situační, není to lineární proces s pevně rozdělenými rolemi, ale společné uvažování, kde se návrhy, intuice i kritické připomínky vzájemně testují a posouvají. Na některých projektech pracujeme samostatně nebo je v nich někdo z nás aktivnější. Důležité je, aby výsledek nepůsobil jako kompromis, ale jako soudržná struktura, která si zachovává konzistenci i přesto, že vzniká z více hlasů.
Co vás jako tvůrce nejvíce propojuje a jak tato společná praxe vznikla?
Spojuje nás zájem o proces vývoje a o možné budoucí situace, které se mohou otevírat v rámci společnosti, kultury nebo vizuálního jazyka. Nejde nám přitom o technologický výstup, ale především o myšlené a sociologické roviny, tedy o to, jak se proměňují vztahy, hodnoty a způsoby vnímání. Naše spolupráce vznikla z oslovení Jana Králíčka, které navazovalo na náš starší autorský projekt Lipstick Shape Personality. Ten se stal jedním z výchozích bodů pro další společnou práci i postupné formování našeho společného směru a vztahu.
Jak se proměňuje váš přístup, když vstupujete z uměleckého prostředí do prostoru módního editorialu?
Jsou to dva odlišné světy s vlastními pravidly, rytmy i očekáváními. Ten přechod se však nikdy neděje jako ostrý střih. Místo přizpůsobování se jednotlivým disciplínám se snažíme pracovat s jejich napětím a s tím, co vzniká, když se začnou překrývat. Dlouhodobě vycházíme z toho, co jsme formulovali v naší praxi: z vědomí, že obory zůstávají často poměrně izolované a že samotná „transdisciplinarita“ může být někdy spíše deklarací než skutečným funkčním stavem. I proto k ní přistupujeme kriticky. Nechceme tyto hranice jednoduše rozpustit, zajímá nás jejich zviditelnění a práce s nimi jako s aktivním materiálem. V prostředí módního editorialu se to projevuje tím, že i když vycházíme z jeho specifického jazyka, vnášíme do něj způsoby uvažování z umění, kurátorské praxe, art direkce i feministického diskursu: důraz na kontext, dobu, strukturu a významovou vrstevnatost, a současně na obraz jako estetický objekt.
Kompletní rozhovor najdete v aktuálním čísle _TF Season01 NOW.
_ Foto & styling / Critical Styling Service
_ Makeup / Kateřina Brans
_ Hair / Miroslava Mysička
_ Models / Karolína Čapková (Elite Prague) & Adriana Michalová (Elite Bratislava)
