Následující setkání se mohlo nést v klasickém pracovním duchu - jako rozhovor se značkou. Tentokrát však jdeme o úroveň osobněji. Každý, kdo sleduje Pigmentarium, si všimne jeho přesné komunikace a jasně vystavěného světa. Jak však funguje tam, kde práce plynule přechází do společného života?
_Jak vnímáte Pigmentarium s jeho postupným růstem? Jak se mění, z čeho vyrostlo, jaké nové vlastnosti získalo a kde ho vidíte za pár let?
T: Pigmentarium vyrostlo ze snu o kreativitě, vlastní svobodě a fascinaci světem emocí a vůní, ale také z potřeby budovat. Pigmentarium je dnes sebevědomá značka, v některých částech světa dokonce už benchmarková, lákající zákazníky do obchodů. V jiných místech, jako třeba v Latinské Americe, Vietnamu nebo Japonsku, je Pigmentarium miminko, které se učí novým věcem. Těším se, že v následujících letech se bude úroveň znalosti naší tvorby v různých místech světa sjednocovat a prohlubovat.
D: Od počátku (a určitě nejen v mých očích) stojí Pigmentarium na odhodlání především tvořit a až pak prodávat. To některé značky s růstem ztratí. Jejich kreativitu ovládnou marketingové průzkumy a honba za čísly. Vůbec to nekritizuji, jen jsem rád, že my se snažíme věřit v originalitu a stále se držíme svých nápadů – bez předchozího ujištění, že tohle trh chce a půjde to na dračku. Co se mění, jsou možnosti a nároky na vlastní práci. Oboje roste s tím, jak jsme více a více součástí světa, a ne jen česko-slovenského trhu, jak tomu bylo prvních pár let. Dnes se dá i lépe popsat budoucnost. Jakmile se prosadíte na světových trzích, jste srovnáváni i hodnoceni v mezinárodním měřítku a dopadá to pro vás dobře, je to zásadní validace, že děláme věci zajímavě a správně. Takže u toho zůstaneme. U citu, péče, přemýšlení, lásky k umění, řemeslu a lidem. Budeme pracovat a ono to pofrčí.
_Občas mám z vašich profilů pocit, že jste kapela na turné – každý týden jiné město. Pigmentarium úspěšně funguje doma, ale to není jediné místo, kde se mu daří. Jak vnímáte postupné obsazování důležitých strategických bodů? Je nějaké město nebo trh, který vnímáte jako zásadní?
T: Ani netušíš, jaký mám někdy pocit, že jsem na turné. Je to něco, co jsem si vždy přál – cestovat a objevovat svět. Teď jsem však stejně nadšený i doma, ve vlastní posteli s vlastním kafem. Možná právě proto vzniklo Aereo, které je protipólem šumu světa. Co se týče trhů – pro nás jsou teď zásadní USA. Je to neuvěřitelně rostoucí trh, jak obecně, tak pro Pigmentarium. Evropa je niche segmentem přesycená, zatímco Amerika ho objevuje.
D: Já jsem prosím dobíjecí stanice :) Na turné se nachází většinou Tom, zatímco doma udržuji oheň. Ale jako zásadní vidím dva trhy. Moc tím nepřekvapím. Módní, stylové a kosmetické značky potřebují francouzský trh. Respektive Paříž. To je výkladní skříň odvětví. Tam musíte bojovat o pozornost, poměřovat svou kvalitu a kreativitu. Tam musíte přesvědčit a zaujmout svět. Selfíčka a kafíčka pro Instagram samozřejmě nepomohou. Myslím reálnou práci. A druhý trh je Amerika. Obří prostor, který překvapivě teprve objevil, že existuje niche segment.
_Pigmentarium má jednu výraznou vlastnost – baví ho umění a design. Každý parfém má přesah, ať už ve formě prezentace, spolupráce s umělcem nebo designérem, například u flakonu. Jak důležitý je pro vás tento vztah mezi Pigmentariem a uměním?
T: Já vlastně Pigmentarium vnímám jako dvojí – parfumérskou značku a uměleckou platformu. Je to pro mě zásadní a dává mi to energii do další práce. Navíc často pracujeme s neznámými mladými umělci. Proč se spojovat s těmi známými? Z byznysového pohledu by to bylo jednodušší, ale chyběla by mi ta radost ze společného úspěchu tvůrců na jejich začátcích.
D: Aby vznikla skutečně jedinečná vůně, nemůžete ji vysedět v laboratoři. Vždy potřebuje silnou inspiraci. Umění je něco, čím lidstvo soutěží s přírodou (příroda bude vždycky lepší, ale to je jiné téma :)) a spolu s ní tou nejúžasnější inspirací. Vztahy s umělci si proto pěstujeme jako prostředek, který nám pomáhá vidět svět z jiného úhlu. A pak je tady ještě jiná věc. Když se v jakémkoli oboru upřímně snažíte o naprosto perfektní výstup, svět má tendenci nazvat to uměním. I kdyby šlo o omáčku, klobouk nebo řízení auta. Dáváme si stejnou metu. Usilujeme o to, aby někdo mohl o našich vůních říci, že je to umění. Tahle neskromnost mi připadá velmi důležitá. Nechceme lidem nabízet jen standard.
_Jaký je vůbec pocit utvářet identitu člověka skrze vůni? Pro mnoho lidí jde o zásadní součást osobnosti. Často si nás pamatují právě podle ní. V místnosti zůstává ještě pár minut poté, co už spěcháme dál. Do určité míry ovládá jeden z našich smyslů a vy mu dáváte konkrétní podobu. Jak s touto zodpovědností pracujete?
T: Upřímně s ní nepracujeme nijak. Tvoříme to, co milujeme a sami bychom nosili. Nepřemýšlíme nad finálním nositelem – jestli se jí nebo jemu bude vůně líbit, nebo ne. Tvoříme příběh a emoci. Věřím, že ti, se kterými naše tvorba rezonuje, si pak vůně najdou přirozenou cestu.
D: Myslím si, že dáváme lidem nové možnosti. Máme respekt k potřebě originality a rozpoznatelnosti každého člověka. Proto lidem neservírujeme to, co mají všichni, co se nosí, co je teď trend… Tím bychom oblékali lidi do uniforem. Takže se vlastně na klienty a jejich potřeby jakoby neohlížíme. Tvoříme něco, co považujeme za krásné, a jak nekoukáme kolem, daří se nám, že je to i jiné. Tím myslím, že naplňujeme touhu po objevování a jedinečnosti.
_Co byste namíchali do parfému, kdyby měl být vystavěný podle vaší osobnosti? Můžete být velmi kreativní – od ingrediencí až po vlastnosti, které by měl ctít.
T: Chaos, nejistota, obava, zodpovědnost, upřímnost, láska, radost, dojetí, radost ještě jednou.
D: Můj parfém by asi hodně mluvil. Taky by toužil lenošit, ale měl by strach, že něco pokazí, a tak by až otravně pracoval. Bylo by v něm hodně lásky, asi dost sarkasmu a bohužel i spousta cukru a kofeinu.
_Při partnerské spolupráci často zaznívá otázka, jestli si nosíte práci domů. To se v takovém případě asi nedá úplně vyloučit. Zeptám se ale jinak: jak se pracovní energie přenáší do soukromí? Umíte se oprostit od emocí, které vznikají v práci, a nepřenášet je dál?
T: Neumíme. A nejvíc mi pomohlo nesnažit se to oddělovat. To mě naučil Daví. Nestavět si sám sobě mantinely a pak se stresovat jejich zbytečným vynucováním. Od emocí se zásadně oprostit taky neumíme. Jsme oba cíťové. Někdy to bolí, ale hlavně to přináší krásné věci, nové pohledy a hlavně pochopení.
D: Nám to nejde oddělovat. Kdekdo tvrdí, že se to oddělovat má, ale moc těm teoretikům nevěřím. Když máte společný živý projekt, víte, že ho nezavřete v šest v kanceláři. Člověk si jen musí důsledně držet i jiné zájmy a ty pak nechat, ať se s tou prací nošenou domů poperou. Časem se v bolestech, hádkách a spaní v pokoji pro hosty naučí, že práce někdy musí počkat a že jsou i další důležité věci. Balanc pořád hledáme. Ale lepšíme se!
_Když chce člověk vypnout od práce, většinou si zorganizuje osobní čas, aby na ni alespoň na chvíli zapomněl. Když ale z pracovního světa vstoupíte do soukromí a je tam tentýž člověk, jak dokážete vypnout? Potřebujete být offline i jeden od druhého, hlavně po náročných pracovních dnech?
T: Na tohle nám nejvíce pomáhá cestování. Nové prostředí, noví lidé, společné objevování. A pak hodně pomáhá, když já odložím telefon z ruky. Jsem control freak, a tak bohužel řeším věci okamžitě, což pomáhá růstu Pigmentaria, ale rozhodně to nepomáhá v osobním životě.
D: Toma nejde vypnout. On mi neustále něco sděluje i z koupelny (a ano, nejen z koupelny). Je obrovsky aktivní, nadšený, neustále koncentrovaný na progres, a pokud není ve fitku, tak je nejdál deset metrů. Opírám se tedy o dvě věci. Jednak o to, že jsem skoro o dvacet let starší, a tedy bych to měl být já, kdo vede dvojici k rovnováze nebo má alespoň pochopení. Ta druhá věc je „společně vypadnout“. Na večeři nebo ideálně naplánovat nějakou cestu. Jiné město a jiná země skvěle mění perspektivu.
_Co vás na vaší práci baví nejvíc a co byste naopak z pracovního seznamu nejraději úplně vyškrtli?
T: Synergie. Miluju pracovat s lidmi, se kterými sdílíme podobný pohled na svět, otevřenost, kreativitu, respekt k sobě navzájem. Je to náš interní tým, který obdivuju. Jsou to umělci, se kterými tvoříme. Dokonce jsem si vytvořil osobní manifest, že nikdy nepoužijeme AI pro kreativní tvorbu. To by bylo tak mimo! A připravili bychom se o tolik radosti. Asi nemám, co bych vyškrtl. Mě to baví všechno.
D: Pomáhat druhým formovat svůj sen. Být vypravěčem jejich příběhů. Psát. Fotit. A baví mě přijít s nápadem. Štvou mě tabulky, nutnost komunikovat s nekompetentními lidmi a aktualizace v počítači.
_Tomáši, kdybys měl nahradit mě, na co by ses Davida zeptal ty? Jako partner v soukromí i v práci. Máš příležitost sáhnout do témat, na která jindy není čas, prostor nebo možná chuť. Davide, pro tebe platí to samé.
T: Davide, jak to se mnou vydržíš? Miluju tě.
D: Tome, ten můj zlatý elixír na pleť opravdu nepoužíváš? Tom mi dává absolutní možnost se ho ptát a sdílet s ním. Cítím se svobodný, když vím, že vše důležité i nedůležité diskutujeme neustále. Jsme tím spojeni.
_Co vás po letech pod jednou značkou ještě dokáže překvapit – jako dvojici i jako spolupracovníky? Davide, zmiňoval jsi například, že lidé často nevědí, kde všude si mohou vaše parfémy koupit.
T: Já jsem překvapený pokaždé, když se vydám do zahraničí, tím spíš mimo EU, a někdo zná Pigmentarium. To je úplně neuvěřitelné! Magic. Fakt. No a pak mě překvapuje, že jsme s Davím za těch sedm společných let ještě nezavřeli pusu. My si fakt nikdy nic nezvládneme dopovědět.
D: Mě stále pozitivně překvapuje, že sny se plní. Taky že lidé ve všech zemích jsou připraveni spolupracovat a sdílet. Že to někdy v zahraničí je snadnější a přehlednější než doma. To, že lidé neznají velikost a působení Pigmentaria, vlastně chápu. To mě nepřekvapuje. V médiích se vyprávějí hlavně příběhy začátků. Lidé to milují a těm, kdo začínají, ta publicita velmi pomáhá. Pomohla tenkrát i nám. Když jste úspěšní, nemáte už moc času o tom někomu vykládat. A koneckonců, pokud někdo miluje náš parfém, potřebuje vědět jen to, kde si ho koupí ve svém městě. To, že pro něj může vyrazit i do Tokia, New Yorku, Londýna nebo dokonce do Reykjavíku, je nepraktická informace. A ano – prodáváme ve čtyřiceti zemích.
_Náš rozhovor vznikl velmi nezávazně při příležitosti uvedení nového parfému. Řeknete mi o něm něco víc? Z osobního hlediska – jak se cítíte, když s ním ráno vykročíte do světa?
T: Pro mě je Aereo ten nejosobnější parfém, co jsme vydali. Reflektuje moji potřebu klidu, ticha, nějaké hodnotové integrity a vnitřní jistoty. Moment čtení o víkendu, moment pohodlí, moment, kdy v letadle koukám z okýnka a poslouchám si oblíbenou hudbu. Když si dnes dám Aereo na sebe, tak si řeknu: Ty jo. Miluju.
D: I když jsem byl přítomen celému procesu tvorby, nejsem autorem nápadu, a tak jsem se mohl dokola nechávat překvapovat. Idea je velmi sofistikovaná. Primárně se neopírá o „vůni něčeho“. Snažili jsme se vytvořit vůni pocitu. Určitého stavu mysli. Sahali jsme často po úplně nových ingrediencích. Z výsledku jsem naprosto nadšený. Měl jsem k dispozici maličký vzorek na psacím stole už pár měsíců. Velmi jsem si ho šetřil a nemohl se dočkat, až už budu Aereo nosit. Je to jako sednout si do ticha velké krásné knihovny a mít čas. Nebo nastoupit do úplně nového auta a vydat se na cestu.
AEREO / Eau de Parfum
Vůně éterická, a přesto pevná. Inspirovaná Prahou a prvními zmínkami o kyslíku, tehdy označovaném jako „Aereo Nitro“. Aereo je návratem k vlastnímu rytmu — vůní postavenou na soustředění, klidu a vnitřní integritě. Vychází z vědomí, že naše hodnota neleží v pohledu okolí, ale v nás samotných.
Velmi současně zpracovaná kompozice je vystavěna jako lineární a v čase se výrazně neproměňuje. Hlavní motiv tvoří hebký, téměř haptický cashmeran, jehož minerální hloubka evokuje prohřátou zem po dešti. Vzdušný akord růžového pepře dodává vůni jas a lehkost, zatímco uklidňující myrha celek ukotvuje v čisté, až meditativní rovině.
Text: KK foto: Pigmentarium
