Lukáš Novák představuje v Galerii U Betlémské kaple v Praze svou novou výstavu, která se koná od 22. dubna do 31. května 2026 a ukazuje, kam se jeho práce v poslední době posunula. Projekt vznikl ve spolupráci s Kodl Contemporary pod kurátorským vedením Michala Štochla. Autor se postupně vzdaluje od skla jako hlavního východiska a dává větší prostor práci s materiálem. Sklo, beton i minerální struktury tu fungují přirozeně vedle sebe a vytvářejí formy, které nepůsobí uzavřeně, ale spíš jako něco, co se dál vyvíjí.
Právě začíná vaše výstava SILICA, kde výrazně měníte práci se sklem. Bylo to něco, co ve vás dozrávalo delší dobu, nebo přišel konkrétní moment?
Zásadních momentů bylo hned několik. Tím prvním byla poptávka a příležitost realizovat velký reliéf o rozměru 10 × 10 metrů do architektury. Právě tehdy jsem si uvědomil, že už delší dobu přemýšlím o tom, jak svou práci posunout do většího měřítka. Sklo je spíše komorní médium, většina plastik se pohybuje kolem jednoho metru, maximálně do 150 kg. Tady se ale bavíme o tunách a v takovém rozsahu má své přirozené limity. Začal jsem proto uvažovat ve větších objemech a hledat nové přístupy, které by mi umožnily pracovat ve větším měřítku a posunout vlastní tvorbu dál.
Jaký je dnes váš vztah ke sklu?
Sklo dnes vnímám jako jeden z nástrojů, který mi pomáhá realizovat mé představy a sochy. Je to mimořádný materiál, skrze který lze silně pracovat se světlem a barvou, což z něj dělá velmi specifický výrazový prostředek. Zároveň má ale jasně daná pravidla a limity. Přestože ho po letech dobře znám a umím s nimi pracovat, čím dál víc mám pocit, že mi samotné sklo jako výrazový prostředek už nestačí.
Máte pocit, že se tímto ve vaší tvorbě něco definitivně uzavírá, nebo je to naopak?
Mám pocit, že jsem si v podstatě odemknul další úroveň uvažování nad svými objekty, což je osvobozující.
Materiál popisujete jako něco živého, co se vyvíjí. Do jaké míry dokážete jeho průběh ovlivnit vy jako autor?
Se sklem pracuji už přes dvacet let a za tu dobu si umím spoustu věcí představit a predikovat. Přesto mě vždy nějakým způsobem překvapí – a tohle překvapení obrovsky vítám. Nejlepší věci totiž často vznikají náhodou. Jsem připravený na chybu, která se v procesu objeví, všimnu si jí a dál ji rozvíjím. To je něco, co bych jako tvůrce asi nevymyslel. Vlastně jsem připravený na to, co se přirozeně stane, a snažím se to posunout dál.
Co vás při kombinování skla s betonem nebo minerálními strukturami nejvíc překvapilo?
Nejvíc mě překvapilo, jak dlouho trvá takový materiál vyvinout. Chce to čas, někdy i odstup a hodně trpělivosti. Dotažení vlastního média mi trvalo přes osm měsíců, což už je poměrně dlouhá doba.
Část děl vznikla ve studiu Studio Lhotský. Co vám tato spolupráce umožnila?
Především možnost pracovat ve velkém měřítku, protože Studio Lhotský dokáže realizovat opravdu rozměrné objekty. Stejně důležitá je pro mě ale i jistota, kterou takový partner přináší – že se projekt podaří bez nutnosti neustálé kontroly z mé strany. Jejich profesionalita mi dává svobodu soustředit se víc na samotnou tvorbu.
Změnil se během tvorby, nejen v poslední době, i váš způsob přemýšlení o chybě nebo náhodě?
Nezměnil. Tohle nastavení mám dlouhodobě stejné.
Zajímá vás, jak rychle nebo přesně divák dílo vnímá?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel. Nechávám to na divácích.
Po uvedení výstavy SILICA vás čeká další projekt na Taiwanu. Můžete ho přiblížit?
Jde o téměř čtyřmetrovou sochu pro veřejný prostor ve městě Hsinchu, zhruba 20 minut od Taipei. Město má silnou tradici ve zpracování skla a v posledních čtyřiceti letech se proměnilo v hlavní centrum výroby nejpokročilejších čipů na světě. Projekt je teď ve fázi návrhů, materiálových vzorků a konzultací, protože realizace ve veřejném prostoru vyžaduje pečlivou přípravu. Na Taiwanu jsem strávil více než měsíc, během kterého jsem sledoval místní prostředí i každodenní život lidí. To mi pomohlo lépe pochopit kontext, ve kterém se budou lidé se sochou setkávat.
V čem je práce pro veřejný prostor jiná?
Taiwan má například vysokou míru vlhkosti, bývají zde tajfuny i zemětřesení. Právě proto zde budu používat kombinaci betonu a skla, která by měla všem těmto vlivům odolávat.
Vaše tvorba směřuje do zahraničí. Máte radost?
Obrovskou. Prezentovat svou práci v kontextu zahraničních galerií nebo realizací ve veřejném prostoru byl vždycky můj velký sen.
Text: KK foto: Lukáš Novák
