Móda je móda je móda je móda. Zrcadlo nastavené době i způsob, jak světu něco sdělit bez jediného slova. Můžete ji pasovat na umění a můžete jí opovrhovat, ale popřít ji nemůže nikdo. Móda zkrátka je a týká se nás všech. Vašeho psa nevyjímaje.
Sto lidí, sto chutí, říká se. Obzvlášť dobře se to pozoruje během ranního venčení v parku. Všichni, co se tam na louce scházíme, bychom pro naše psy udělali první poslední. To je ale asi tak vše, co nás pojí. Tu je slečna omotaná několikametrovým vodítkem, které jako jediná z nás nepotřebuje, neb jí její československý vlčák snad i čte myšlenky, za což dostává sem tam pamlsek z pytlíku houpajícího se paničce u pasu. Tu je zase postarší dáma, jako každý den i dnes umírající na frustraci ze svého bišonka, který ne a ne rozumět povelům, jež mu jsou podávány v květnatých souvětích. „Constance, mě z tebe vážně “vomejou”, kolikrát ti musím opakovat, že nesmíš jíst ze země, takhle by to opravdu, ale opravdu nešlo, tak pojď, když se neumíš chovat!“ Asi tušíte, že to má na Constance stejný efekt, jako kdyby jí to paní poslala e-mailem. A pak jsem tam já, někde na půl cesty. „Ke mně,“ volám na naši fenku Ágnes a snažím se přitom artikulovat jako moderátor večerních zpráv, jen aby se za mnou otočila s pohledem, který říká: „Slyším tě. A rozumím. Ale mám lepší nápad…“
Když klesne teplota pod nulu, vytahuji každý rok prošívaný kabátek v barvě námořnické modři z Arketu. Ne pro sebe, pro Ágnes. Je teplý, ale nikterak ji neomezuje v pohybu, dokonce jí i opravdu sluší, což u čistokrevného oříška s tělesnou konstitucí psa, který spolkl bojler, není samozřejmostí. (Ten příměr je přítelův.) (Jestli na nás za body shaming zavoláte sociálku, pochopím to.) Kdysi jsme jí koupili jakýsi neznačkový obleček. Vypadala v něm jako pásovec. Tenhle je elegantní a – bože, nechápu, že to píšu – dělá jí hezkou siluetu.
Pes, nejstylovější přítel člověka
Pro případ, že by se kabátek ušpinil, máme ho i v khaki variantě, ten však momentálně čeká na opravu, protože jsme ho jednou rozložili v restauraci pod Ágnes jako deku a ona se na něm rozhodla realizovat jako švadlena a odkousala popruhy držící zapínání. Bylo to právě toho dne, kdy mi to došlo. Stál jsem zrovna v galanterii se dvěma různě zelenými popruhy jako ta asistentka módy v Ďábel nosí Pradu a tázavě hleděl na přítele („It’s a tough call, they’re so different!“), když jsem si uvědomil, že stejně jako u nás, ani v případě našich čtyřnohých mazlíčků není oblečení zdaleka jen praktickou záležitostí. Je otázkou módy.
Ta myšlenka mě věrně provázela celou cestu domů. (Na rozdíl od Ágnes, která měla opět lepší nápad.) Statistiky hovoří jasně: V roce 2019 dramaticky přibylo lidí, kteří zjistili, že péct banana bread je sice fajn, ale zákusek vás bezpodmínečně milovat nebude, a tak bude možná lepší zazáplatovat osamělé místo v životě čtyřnohým společníkem.
Módní průmysl na to konto tenhle lukrativní segment dál ignorovat nemůže. Co se právě děje, se nedá nazvat jinak než jako boom psích oblečků, obojků a vodítek, misek a pelíšků… Vůbec nejpikantnější na tom přitom je, že takové Constance je pravděpodobně buřt, do čeho ji panička oblékne. Nebo vy snad máte pocit, že má váš pes na módu solidní názor? Jen si to představte:
Dior
Obojek Dior s ikonickým motivem Oblique bude amorovou střelou do srdce psa romantika, věčného snílka, kterému dá bohatý vnitřní život čas od času zapomenout na šedou realitu všedních dní. V zámečku, co se na obojku houpe, jako ty, jimiž je obtěžkán Pont Neuf, div že se pod jejich tíhou nezbortí do Seiny, se bude odrážet nejeden západ slunce jako hořkosladké memento mori, ach. Teda haf.
Louis Vuitton
Pes podle značky Louis Vuitton si plně uvědomuje, že je potomkem divoké šelmy, ochočené lovci a sběrači před desítkami a desítkami tisíc let, ale má-li být upřímný, když se na sebe dívá v odraze Bentleye, nic divokého na sobě neshledává. Evoluce, ma chérie. Lidé se prakticky nehnuli z místa, pořád se za něčím ženou, pořád něco sbírají, no hele, jak poslušně se „páníček“ ohýbá se sáčkem pro jeho bobky. Ale on? Kdepak. On se nechá nosit a opečovávat. A teď už šla, šla, ty granulky se do misky samy nenasypou, n’est-ce pas?
Gucci
Život psa podle Gucci je hédonický, nebo není vůbec. Věří, že klíč k voňavější budoucnosti je třeba hledat v minulosti, a tak se rád obklopuje osvědčenou klasikou, pochopitelně upravenou na míru jeho současným potřebám. Jen se podívejte na to nádherné madlo poklopu jeho misky. Kdo to byl – Flaubert, nebo van der Rohe, kdo řekl, že bůh je v detailu? A potom, nic patetičtějšího než miska bez poklopu! Jestli si žrádlo nezaslouží velkolepý moment odhalení, pak si nezaslouží ani to, aby kvůli němu vstával ze svého sofa…
Hermès
Omlouvám se, ale pes, co nosí doplňky z kvalitní, precizně prošívané kůže, a vlastně si i rád dopřeje koupel s přírodním šamponem Hermès, si nyní nepřeje být rušen. Přemýšlí. Jeho jsoucno, víte, není ničím než nepatrným střípkem, co se v doprovodu dalších dílčích jednotlivin s výjimkou nevyhnutelné existenciální metamorfózy sebereflexe noří do nitra vesmíru dokonale synchronizované a synchronizovaně dokonalé, ve své podstatě nepodstatné, leč pro celek zcela klíčové.
Asi bych mohl pokračovat pár větami třeba o psovi, který po koupání rád vklouzne do župánku Versace, ale… copak vy náhle nejste rádi, že vás pes bude milovat nehledě na to, do které značky ho oblečete? Jako by tušil, co zůstává nevyřčeno. Jen si to přiznejme. Stejně mu nakonec vybereme, co padne jako šité na míru nám.
