_Nová jména v kolekci
Značka Křehký pravidelně dává prostor novým tvůrcům. Letos se premiérově představili Alena Agafonová s kolekcí Doma, která prostřednictvím autorského dekoru na talířích vypráví osobní příběh o domově, a Arťom Nurvan s porcelánovými svícny Bezstarostnost. Oba pocházejí ze zahraničí, žijí v Česku a studují keramiku a porcelán v Ústí nad Labem.
Za zmínku rozhodně stojí i váza Ona – limitovaná série dvanácti kusů vznikla ve spolupráci výtvarníka Josefa Bolfa a studia Olgoj Chorchoj. Přenést Bolfovu křehkou kresbu do tvaru z tenkostěnného skla se podařilo ve sklárně Květná 1794. Výsledek působí jemně, ale rozhodně nezůstává bez dojmu.
_Druhá šance pro Venuši
K výročí objevení Věstonické venuše se přihlásil i ilustrátor Michal Bačák – nejen vizuálem letošního ročníku, ale také kolekcí hrnků Islas Věstonice, které vznikly ve spolupráci s keramikem Antonínem Tomáškem. Archeologický motiv se promítl i do výstavy Regionálního muzea v Mikulově s názvem Druhý život Venuše.
_Mezi keramikou a tapisérií
Hlavní výstava Křehkost: Hodiny a hodiny v Sále předků propojila dvě autorky – Evu Pelechovou s vymačkávanými keramickými objekty a Élise Peroi s jemnými tkanými tapisériemi. Jejich dialog ukázal, že ženský rukopis v umění a řemeslu umí být tichý, ale přesný. Společně zpochybňují stereotypy o funkci, estetice a hodnotě materiálu.
_Porcelán bez manýrů
Z výrazných solitérů zaujal David Ševčík, vystupující pod značkou Atelier Šunčík. Ve svém pražském ateliéru vytváří ručně modelované keramické objekty, které se vědomě vzdalují uhlazené estetice porcelánových dekorací. Povrch upravuje engobou – tedy tenkou vrstvou zbarvené hlíny, která se nanáší na surový keramický střep a dodává mu specifickou barvu i strukturu ještě před finálním výpalem. Každý kousek je jiný – možná trochu křivý, ale pevný, poetický a osobitý.
_Výběr z aktuální scény
Salim Issa, další z autodidaktů, představil objekty s výraznou hmotou a rytmem. Šperkař a designér Zdeněk Vacek se ve výstavě Eidolon (kurátor Jan Dotřel, galerie Kvalitář) zaměřil na tělo jako médium i inspiraci. Výstava funguje jako upoutávka na jeho chystanou samostatnou prezentaci na Designbloku 2025.
_Mladá krev z ateliéru
V Domě U Divokého muže se představily ateliéry z Plzně, Bratislavy a Ústí nad Labem. Pražská UMPRUM se zapojila workshopem výpalu keramiky starou japonskou technikou raku. K sobotní nabídce workshopů přibyly i dílny práce s dusanou hlínou vedené studiem JanskyDundera a kolektivem kolemhlíny – finalisty Czech Grand Design 2024.
_Festival, který patří městu
Křehký Mikulov už dávno není jen zámecká záležitost. V prostoru Štukového sálu vystavovala Denisa Krausová, Tereza Brichtová ukázala akvarely z cyklu Tereza a Giardino, Michaela Vrbková pak objekty ze série New Ordinary. Festival tak přirozeně prorůstá městem a vtahuje do programu i místní instituce.
Pokud chcete zažít kvalitní design naživo, máte ještě tento víkend – výstavy končí 1. června. A možná si z Mikulova odvezete nejen inspiraci, ale i jeden osobitý objekt.
