Důležitou postavou kolekce se stal Paul Poiret, návrhář, který na začátku 20. století uvolnil siluetu a otevřel módu světu. Anderson na tento moment navazuje po svém. To, co je pro Dior typicky přesné a kontrolované, zbavuje formálnosti a nechává fungovat v pohybu, bez striktních pravidel.
Siluety záměrně narušují očekávání. Zkrácená saka a úzké Bar vesty (ikonické kousky Dioru s výrazně tvarovaným pasem) se objevují vedle prodloužených fraků. Formální košile s vázáním lavallière, původně aristokratický detail, se kombinují s long johns, tedy dlouhým spodním prádlem, které je chápáno jako plnohodnotná spodní část outfitu.
Anderson pracuje s napětím mezi oblékáním a odhalováním. Disciplínu typickou pro dům Dior záměrně narušuje uvolněností a osobním přístupem.
Materiálová paleta zůstává tlumená, ale při bližším pohledu i doteku působí bohatěji, než se může zdát. Technické vrstvy jdou ruka v ruce s brokátovými plášti, Donegal tweedy a jemně lesklými výšivkami. Celek nepůsobí chladně ani odtažitě. Jeho kvalita vychází z práce s materiálem, z konstrukce a z toho, jak se oděv chová při nošení.
Do kolekce se promítla i osobní zkušenost. Anderson zpracoval setkání s hudebníkem Mk.gee v Los Angeles. Jeho tichá, spíše introvertní energie se odráží v siluetách, které více zahalují než odhalují a působí uzavřeně, nikoli teatrálně. Na mole se tak neobjevuje jednotný obraz, ale série postav, z nichž každá má vlastní výraz.
Dior obsadil kreativního ředitele, jenž se vědomě vyhýbá čitelným znakům bohatství. Místo nich ho zajímá osobní styl a způsob, jakým si člověk oblečení osvojí skrze drobné posuny, nečekané kombinace a vlastní míru výstřednosti. Módní dům neuzavírá do uniformity, ale přináší mu závan současnosti.
Text: KK foto: Courtesy od Dior
